naliti sě, -ľú, -lé pf. (ipf. nalévati sě); k naliti
1. natéci, tečením vniknout: lodie má býti pevná naděje…,protož třěba jest pevně v naději boží seděti, a chce li sě co zúfalstvie neb vrtlánie naliti, braňme a volajme ku Pánu milému HusPostH 24b (v obraze)
2. čeho [nápoje] nalít se, zpít se něčím, nemírně se napít něčeho: i dokavad chceš zapilá býti? Poživ aspoň málo vína, jímž sě nalila BiblOl 1 Rg 1,14 (se podpila ~Card, se zapila ~Lit, sě opila ~Pad, ~Praž) quo mades; protož když se již nale tebe [vína], tuť nezná lidí ani sám sebe Svár 358; břicho když se nale vína, hotovo k smilstvu, neb sú ti oudové blízko od sebe smilní RokLukA 194a
3. [o žilách] nalít se, naběhnout: žíly se velmi naligi ŽídSpráv 63. – Srov. naběhnúti 4
Srov. naléti sě